(článok vyšiel v časopise JÓGA DNES leden/únor 2020)

Jóga a tantra jsou jako dvě sestry, v mnohém podobné a zároveň tak odlišné. Obě vycházejí ze stejných kořenů a i když se ve více bodech rozcházejí, v mnohých se opět setkají. Na první pohled je jóga ta přísnější, asketičtější a systematičtější, zatímco její sestra tantra je rozmarná a ráda si užívá. No při hlubším zkoumání možná zjistíme, že ne všechno je tak jednoznačné, jak by se zdálo. Každý jogín nežije v askezi, stejně jako ne všichni tantrici se oddávají bezbřehému hédonismu.

 

Jóga a tantra

Základním cílem jógy je osvobození duše od hmoty a dosažení stavu čistého vědomí (jednota nebo ztotožnění s božskou podstatou). Hlavními prostředky, které jóga k tomu používá, je sebeovládání a sebezdokonalování lidského těla i psychiky (prostřednictvím meditace, askeze a tělesných cvičení). Tělo, nakolik je součástí materiálního světa, jóga vnímá jako podřízené duchu nebo transcendentnímu Já.

Tantra sama o sobě je velmi široký pojem, který zahrnuje množství tradic, škol, linií a odvětví. I když každá tradice je trochu jiná a zaměřuje se na odlišné aspekty, obecně lze říci, že základem většiny tantrických učení je myšlenka probuzení kundalini. Tato energie je považována za ženskou, dynamickou sílu a má podobu hada, spícího ve spodní části páteře. Mnohé ze starodávných tantrických postupů se zaměřovali na oživení této latentní energie tím, že ji posunuli nahoru přes sedm čaker. Z pohledu tantry je lidské tělo dokonalým nástrojem na seberealizaci ducha. Tím, že své tělo očistíte a posílíte prostřednictvím cvičení ásan, může se stát prostředkem k ukončení utrpení a dosažení osvobození. V tantře doslova platí, že tělo je chrámem ducha a jako k chrámu se k němu také přistupuje – s posvátnou úctou, láskou a obdivem.

Potlačování vs. požitek

Jóga učí, jak má člověk potlačovat své touhy, chamtivost a ego, ale s plným vědomím. Potlačení zde však není negativní věc. Spíše to znamená, že k věcem, které ovládají váš život, přinášíte silnou sebekázeň. Dva z osmi stupňů jógy podle Pataňdžaliho – nijama (osobní kodex, sebekázeň) a pratjáhára (ovládnutí smyslů) – se zaměřují na jemné umění potlačování. Pokud jste si vědomi skutečnosti, že potlačujete své smysly, může ve vašem nitru nastat božská transformace.

Tantra naopak učí, že člověk má zažívat požitek, ale také s plným vědomím. To znamená, že máte zůstat zcela vědomi, když se oddáte touhám, chamtivosti a egu. Udělejte, co chcete, říká tantra, ale dělejte to s co největším uvědoměním. Toto učení zastává myšlenku, že když uděláte něco s úplným vědomím, nikdy to neuděláte špatně. Máte svobodu jednat, ale svoboda přichází s odpovědností. Podle tantry je každý aspekt života bránou k Bohu – pokud se dělá zdravým způsobem a se správným úmyslem. Je přirozené zažívat radost a blaženost, neboť tyto pocity jsou součástí reality. Tantra říká, že blaženost není jen dobrá, blaženost je božská kvalita. Ten, kdo si však myslí, že učení tantry podporuje myšlenku nekontrolovaného hédonistického užívání si, je na velkém omylu. Všechno v životě má mít svůj vyšší smysl a cíl – i jídlo, pití či sex.

Sexuální energie

Jóga od svých následovníků žádá, aby potlačili sexuální energii, protože způsobuje zmatek v smyslech a je překážkou v dosahování vyšších stavů vědomí. Sexuální energie je nejmocnější energií v univerzu, je to energie života, díky které vše vzniklo. No když není pod kontrolou, dokáže ovládnout vaše smysly a rozptýlit mysl, což je v protikladu s učením jógy (opět pratjáhára – ovládnutí smyslů a také dhárana – koncentrace).

Přístup tantry k sexualitě je odlišný. Učí, jak je možné tuto energii usměrňovat a transformovat a jak se prostřednictvím ní dostat k nejvyššímu cíli, kterým je jednota s Bohem. Sexuální energie ovládá lidské vědomí více než kterákoli jiná energie. Tantra vás žádá, abyste se přenesli přes všechny tabu, které jste se naučili o sexu, a proměnili je na pozitivní sexuální energii. Pokud dokážete pochopit, jak správně transformovat svou sexuální energii, můžete zažít silné probuzení. Tantra však neříká, abyste byli sexuálně promiskuitní. Ve skutečnosti říká, že je třeba jít za sex, povznést se za jeho první rovinu a hledat pravdu mnohem hlouběji.

Pataňdžaliho brahmačarja

Pojem brahmačarja je známý z Pataňdžaliho Jogasúter, kde tvoří součást pěti Jam, které se někdy vysvětlují jako omezení v rámci jogínského etického (morálního) kodexu. Tento soubor pěti principů lze chápat i jako návrhy, jak má jogín jednat v interakci s okolím. Brahmačarja tedy lze definovat jako sebeovládání nebo zdržení se, zejména s ohledem na sexuální aktivitu, střídmost či umírněnost. V některých asketických jógových tradicích brahmačarja znamená pohlavní zdrženlivost nebo celibát. To vytváří mylný obraz, že jogíni jsou přísní asketové a kdo se chce naplno věnovat józe, musí se nadobro vzdát postelových radovánek. Zde se však jedná především o sexuální zdrženlivost z důvodu zadržení sexuální energie. Jóga říká, že protože tato tvůrčí energie je schopna přivést na svět nový život, je nutné pracovat s ní uvědoměle.

„Je-li jogín upevněn v čistotě vědomí (brahmačarja), dosahuje vitality a energie.“ (Pataňdžaliho Jógasútry 2.38)

V tantrické tradici, která samozřejmě zahrnuje i sexualitu, však brahmačarja znamená něco jiného. Tantra zastává myšlenku, že muži se při sexuálním styku mají zdržet ejakulace. Je to z několika důvodů, jejichž podstatou je to, že zadržení semene zachovává základní životní sílu, nazývanou v józe ódžas nebo v taoismu jing.

Zajímavé je podívat se také na etymologii sanskrtského slova brahmačarja.

Brahma je bohem stvořitelem hinduistické božské trojice. Je tím, kdo přináší život, je zdrojem kreativní energie v univerzu.

Přípona sa dá chápat jako:

-Čarja: něco, co je třeba následovat ve smyslu omezení.

nebo

-Ačarja: duchovní učitel, guru nebo pán.

Takže v prvním smyslu máme tuto generativní životodárnou sílu omezovat, ve druhém naopak jsme jejím mistrem.

Slovo na závěr

Jóga a tantra skutečně jsou jako dvě větve vyrůstající z téhož stromu. Obecně řečeno, obě mají stejnou funkci i cíl – harmonizovat tělo, mysl a ducha a spojit se s Božstvím sám v sobě. Každý z nás si může zvolit tu cestu, která mu bude nejvíce vyhovovat – ať už formou odříkání a disciplíny, nebo blaženosti a slasti. Všechny cesty nás i tak dříve či později zavedou k cíli.