Nesmrtelnost

(článok vyšiel v časopise JÓGA DNES březen/duben 2019)

Je věčný život možný a jak se dá získat? Tyto otázky si lidstvo kladlo od počátku věků. Odpovědi na ně se pokoušeli najít mnozí filozofové, vědci, futuristé, básníci i věřící různých náboženství. Nesmrtelnost, čili život osvobozen od smrti, se často objevuje v mýtech a legendách a je také námětem mnoha uměleckých a literárních děl či filmů. Získat věčný život může být darem, ale také prokletím a trestem pro ty, kteří se nějakým způsobem provinili vůči božímu pořádku.

Nesmrtelnost v mytologii

V dávných dobách byla nesmrtelnost připisována pouze bohům, případně jiným mytologickým bytostem. Ti žili ve světě, kde čas neplynul tak jako na Zemi, ale existovala tam pouze věčná, nekonečná přítomnost. U Křesťanů a Židů to byl ráj, v antickém Řecku hora Olymp, seveřané ho nazývali Valhalla, Upanišady mluví o Brahmaloke a buddhistická tradice zase o Šambale (nazývané také Šangri-la). Bylo to místo, spíše symbolické než fyzické, kam běžní lidé neměli přístup, dokud jejich vědomí nedosáhlo určitou úroveň. Ten, komu se podařilo sem dostat, byl zbaven strastí a bolestí světa lidí a čekal ho věčný život v radosti a blaženosti. Zde se víceméně všechny tradice setkávají – ten, kdo bude na sobě pracovat a projde přes bránu nirvány, může se navěky radovat spolu s bohy. Stane se z něj osvícený Buddha.

V mytologii lze nalézt několik bytostí, kterým se připisuje věčný život. Za symbol nesmrtelnosti je od pradávna považován Uroboros, had, někdy zobrazován jako drak, požírající vlastní ocas. Tento symbol se spojuje s alchymií, gnosticismem a hermetismem. Představuje cyklickou podstatu věcí, nekonečný návrat od konce k začátku, sebezničení a sebeobnovu. Na některých zobrazeních je Uroboros z jedné poloviny bílý a z druhé černý, což nápadně připomíná symbol jin-jang, který znázorňuje dualitu hmotného světa. Někdy bývá stočený do tvaru ležící osmičky, symbolu nekonečna.

Dalším nesmrtelným tvorem je bájný pták Fénix, kterého můžeme najít v mytologii mnoha národů. Jeho hlavní charakteristikou je, že upálí sám sebe a potom opět povstane z vlastního popela, znovu a znovu. Fénix je univerzálním symbolem znovuzrození a jedním z kulturních archetypů lidstva.

S nesmrtelností se rovněž spojuje několik postav z pověstí, které byly sice lidmi, ale měli určité nadlidské, božské vlastnosti. Jedním z nich je Achilles, známý hrdina Trojské války, který byl považován v podstatě za nezranitelného, ​​dokud ho netrefil šípem do paty syn trojského krále Paris. Dalším je Sigurd (známý i jako Siegfried), legendární hrdina germánské mytologie, který zabil draka.

Ve středověku lidé věřili v apoštola Jana, který má vládnout své blažené říši dokud nepřijde poslední soud. Později v období zámořských objevů se někteří mořeplavci pokoušeli tuto říši najít v oblasti Afriky a Jižní Ameriky.

Příkladem nesmrtelnosti v negativním pojetí je pověst o Bludném Holanďanovi. Je to loď přízraků, na kterou údajně z času na čas narazí námořníci při svých plavbách, především v okolí mysu Dobré naděje. Bludným Holanďanem se nazývá se i její kapitán, který se prý rouhal, když se plavil v bouři, a proto musí navždy plout proti větru.

Známý je také příběh o Ahasverovi, „věčném Židovi“, který se podle legendy vysmíval týranému Kristu a za trest musí bloudit světem až do posledního soudu. V přeneseném významu toto jméno označuje nespokojeného, ​​věčně se toulajícího člověka, zarostlého a chudého vzhledu, který nenachází uspokojení a uplatnění v životě.

 

Elixír věčného života

Podle více legend je možné získat nesmrtelnost nebo také věčné mládí požitím zázračného jídla či nápoje, které známe pod různými názvy. V řecké mytologii to byly ambrózie a nektar, pokrm a nápoj bohů. „Na nejvyšším vrcholu Olympu se nacházela velká síň, kam se bohové a bohyně shromažďovali na porady a hodování. Na těchto hostinách se jako jídlo podávala ambrózie a Hebe, bohyně mládí, nalévala do číší nápoj nektar, ten živil tekutinu, co kolovala v žilách bohům namísto krve.“ (Jess M. Tatlock: Greek and Roman Mythology)

V Bibli se mluví o stromu života, jehož ovoce Bůh zakázal Adamovi a Evě jíst, protože ti, co ho snědí, budou žít věčně: „Pak jim Hospodin Bůh řekl: „Hle, člověk se stal jako jeden z nás! Znal dobro i zlo. Jen aby nyní nenatáhl svou ruku po stromu života a nejedl a nežil navěky!“ (Genesis, 3:22).

V Indii je známý jako amrita nebo soma, nápoj dévů. Slovo amrita v sanskrtu doslova znamená nesmrtelnost. Legenda Samudra manthana říká, že dévové kvůli kletbě mudrce Durvasu začali ztrácet svou nesmrtelnost. S pomocí svých protivníků Asurů, dévové rozvířily oceán a vypustili, spolu s různými jedinečnými předměty a bytostmi, i nektar amrita. Stávají se případy, že tato zvláštní tekutina někdy začne vytékat ze soch hinduistických božstev a pro věřící je velkým požehnáním, když se z ní mohou napít. Podle svědectví je její chuť sladká, ale odlišná než chuť medu nebo cukrové vody.

Alchymisté používali termín kámen mudrců, což je podle tradice legendární substance schopná přeměnit základní kovy (například rtuť) na zlato či stříbro. Nazývá se také elixírem života, neboť je schopen vyléčit všechny nemoci a dokáže tomu, kdo ho vlastní, přinést mládí, dokonce věčný život. Kámen mudrců je symbolem nejvyšší dokonalosti, osvícení a božské blaženosti.

 

Nesmrtelnost v přírodě

Vědci u některých organismů předpokládají, že jsou schopné žít věčně. Existuje jeden druh medúzy, který se po rozmnožování dokáže opět vrátit do původního stádia polypu a tento proces prý dokáže opakovat znovu a znovu, možná až do nekonečna. Procesu stárnutí podle výzkumů jakoby nepodléhaly nezmaři, což je patrné již z jejich názvu.Určité kolonie baktérií dokáží opravovat své jednotlivé části, takže celek může teoreticky žít věčně. Některé druhy stromů, například borovice, mohou žít velmi dlouho a jiné stromy (například olše) vytvářejí své vlastní klony, které mohou v podstatě prodloužit život stromů do nekonečna.

Příroda však také vytvořila rostliny, které mají schopnost omlazovat a zlepšit kvalitu života. V ajurvédě se nazývají rásajány a dokáží obnovit mládí a vitalitu těla i mysli. Podle ajurvédy je nejvýznamnějším faktorem při vzniku onemocnění stres, který zanáší tělesné tkáně toxiny.

Mezi nejznámější rásajány patří:

  • Tulsi nebo bazalka posvátná (Ocimum sanctum)
  • Amalaki (Embelica officinalis)
  • Ašvaganda (Withania somnifera)
  • Guduchi (Tinospora cordifolia)
  • Brahmi/Gotu Kola (Centella asiatica)
  • Triphala – kombinace troch bylin amalaki, haritaki a bibhitaki
  • Čavanpráš – speciální směs ajurvédských bylin, ovoce, medu a koření